Systematický přehled z roku 2026 shrnul dostupné studie o kineziologickém tejpování a dýchání. Přehled vycházel z 18 studií s celkem 684 účastníky. Autoři rozlišovali dvě hlavní skupiny: sportovce a osoby s CHOPN. Celková jistota důkazů byla hodnocena jako velmi nízká.
Kineziologický tejp je dnes běžnou součástí výbavy fyzioterapeutů. Méně jasné ale je, zda jeho aplikace přes svaly podílející se na dýchání přináší skutečně užitečný efekt. Myšlenka zní lákavě: aplikovat tejp na oblast bránice nebo pomocných dechových svalů a tím možná podpořit jejich aktivitu, zlepšit držení těla, vnímání těla, podpořit hlubší nádech nebo usnadnit proudění vzduchu dovnitř a ven.
Je to levné, rychlé a jednoduché na aplikaci – právě proto o něm někteří klinici, zejména v časově vytíženém nebo zdrojově omezeném prostředí, uvádějí pozitivní zkušenosti.
Problém je v tom, že výsledky studií byly dlouhodobě nejednotné. Tento přehled je shromáždil na jednom místě, oddělil zdravé dospělé od dospělých s respiračními obtížemi, převážně CHOPN, a vyhodnotil dostupná data.
Svaly zapojené do dýchání
Bránice je hlavní dechový sval. Tato kopulovitá struktura pod plícemi se při kontrakci oplošťuje a umožňuje nasávání vzduchu do plic. Je hlavním cílem většiny „respiračních“ aplikací tejpu.
Mezižeberní svaly jsou krátké svaly mezi žebry. Pomáhají rozšiřovat a spouštět hrudní koš a jemně regulují, jak moc se hrudník při každém nádechu otevírá.
Pomocné dechové svaly, například skalenové svaly a sternocleidomastoideus na krku, jsou v klidu většinou méně aktivní. Výrazněji se zapojují při zvýšené dechové námaze.
Břišní svaly jsou důležité pro silový výdech a kašel. Jde o aktivní výdechové svaly, které jsou významné hlavně tehdy, když je potřeba vzduch aktivně vytlačit ven.
Kam se tejp aplikuje?
Ve studiích se opakovalo několik základních způsobů aplikace. Aplikace zaměřené na podporu nádechu vedly podél žeberního okraje bránice a přes pomocné krční svaly. Aplikace zaměřené na podporu výdechu byly umístěny přes břišní svaly. Další častý přístup využíval pruhy tejpu podél hrudní páteře a hrudního koše s cílem podpořit mechaniku hrudní stěny.
Obecně se u tejpování pomocných dechových svalů používá pouze malé napětí, přibližně 20–30 %.

Sportovci: drobný efekt, ne zázračný pásek
U zdravých sportovců pracují plíce a dechové svaly často velmi blízko své funkční kapacitě. Proto zde jednoduše zbývá méně prostoru, aby pásek tejpu vytvořil měřitelný rozdíl.
Tento předpoklad se odráží i v datech. Nejčastěji citovaná studie u sportovců aplikovala tejp na hrudník a testovala účastníky při vysoké zátěži. S tejpem dokázali účastníci vydechnout o něco více vzduchu za minutu a vykázali malé, ale statisticky významné zlepšení mechanické efektivity. Dechová frekvence ani srdeční frekvence se však nezměnily a většina účastníků uváděla, že tejp byl při zátěži pohodlný.
Další studie u fyzicky aktivních dospělých ukazovaly podobným směrem. Ve srovnání se sham tejpem nebo bez tejpu přinesl kineziologický tejp malé, ale poměrně konzistentní zlepšení některých parametrů průtoku vzduchu, například FEV₁, poměru FEV₁/FVC a vrcholového výdechového průtoku. Poslední efekt byl nejsilnější při aplikaci přes břišní svaly, což dává smysl, protože břišní svaly pomáhají při silovém výdechu.
Některé studie dokonce uváděly lepší aerobní kapacitu, delší vzdálenost v shuttle-run testu a lepší dechovou efektivitu.
Proč to ale není jednoznačný výsledek?
Protože se tyto přínosy ztrácejí, když se studie vyhodnotí společně nebo když se tejp kombinuje se skutečným tréninkovým stimulem. Když byl tejp přidán k tréninku nádechových svalů, nepřinesl žádný dodatečný efekt oproti samotnému tréninku. Několik studií neprokázalo změny srdeční frekvence, dechové frekvence ani VO₂max a některé studie neukázaly žádný efekt na dušnost, cyklistický výkon nebo chůzi.
Při formálním sloučení dat u zdravých dospělých byl efekt na FEV₁ v podstatě nulový.
U sportovců tedy nelze očekávat, že samotný tejp výrazně zlepší výkon. Efekty jsou malé, nekonzistentní a nejvíce patrné tehdy, když jsou spojeny se skutečným úsilím nebo tréninkem. Respirační tejpování lze chápat spíše jako možný proprioceptivní podnět pro dechový vzor a držení těla – levný, pohodlný a u některých jedinců použitelný – nikoli jako náhradu dechového a kondičního tréninku.
Je také nutné sledovat kůži. Tejp je nízkorizikový, ale ne zcela bez rizika. U jednoho rekreačního běžce byla po opakovaném používání během čtyř týdnů zaznamenána dermatitida. Reakce bývají obvykle mírné, ale při delším nebo opakovaném nošení je kontrola kůže důležitá.
CHOPN: levný doplněk ve vhodných situacích
U lidí s CHOPN je dechový systém již znevýhodněný. Paradoxně to znamená, že jednoduchá intervence může mít větší prostor k účinku než u zdravého sportovce.
Mechanický problém u CHOPN spočívá v tom, že vzduch zůstává "uvězněný" v plicích a plíce se nadměrně nafukují, což se označuje jako hyperinflace. To tlačí bránici dolů do zploštělé a protažené pozice, ve které pracuje méně efektivně. Lidé pak více využívají pomocné krční svaly a hrudní stěna se postupně stává tužší. Dýchání je náročnější a méně efektivní.
Teorie tejpování vychází z toho, že by tejp mohl podpořit držení těla, pohyb hrudního koše, aktivitu bránice a při hrudní aplikaci také pomoci pružnému návratu hrudníku při výdechu, čímž by mohl usnadnit výdech uvězněného vzduchu a snížit hyperinflaci.
Co ukázaly studie u CHOPN?
- Plicní objemy se zlepšily hlavně při kombinaci. Jedna studie ukázala významné zlepšení FVC, FEV₁ a poměru FEV₁/FVC tehdy, když byl tejp kombinován s hlubokými dechovými cvičeními. Samotný tejp nebo tejp ve srovnání se standardní péčí, fyzioterapií, incentivační spirometrií nebo bez tejpu většinou výhodu neukázal.
- Při exacerbaci se objevily pozitivní signály. Několik studií u exacerbací CHOPN ukázalo, že tejp kombinovaný s fyzioterapií zlepšil saturaci kyslíkem a sílu dechových svalů. Část tohoto zlepšení ale pravděpodobně souvisela i s přirozeným zotavením z exacerbace. U stabilní CHOPN se tyto přínosy neukázaly.
- Objevila se mírná funkční a psychická zlepšení. V kombinaci s fyzioterapií nebo incentivační spirometrií tejpování mírně zlepšilo vzdálenost v šestiminutovém testu chůze, přidalo přibližně minutu tolerance zátěže a v několika studiích snížilo dušnost. U středně těžké až těžké CHOPN se zlepšilo i skóre deprese, pravděpodobně proto, že dýchání bylo subjektivně snazší.
- Zdá se, že záleží na délce a opakování aplikace. Větší přínosy byly pozorovány u osob s CHOPN trvající déle než pět let a tehdy, když byl tejp aplikován opakovaně, nikoli pouze jednorázově.
Střízlivý závěr však zůstává: při sloučení pěti studií u CHOPN nebyl celkový efekt na FEV₁ statisticky významný, i když tři jednotlivé studie vycházely ve prospěch tejpu. Přínosy, které se objevují, jsou spíše krátkodobé až střednědobé a celková jistota důkazů je velmi nízká.
U pacientů s CHOPN je nutné sledovat kůži a respektovat léčebný plán. Jeden pacient s CHOPN uvedl svědění po týdnu každodenní aplikace. Důležitější však je, že tejpování je pouze doplňková intervence. Musí být součástí péče, nikoli náhradou farmakologické léčby, inhalační terapie nebo plicní rehabilitace.
U CHOPN může být respirační tejpování rozumným nízkonákladovým a nízkorizikovým doplňkem u vybraných pacientů. Největší smysl může mít v kombinaci s dechovými cvičeními nebo plicní rehabilitací, při exacerbacích nebo u dlouhodobějšího onemocnění. Může krátkodobě pomoci zmírnit dušnost a zlepšit náladu. Je však nutné nastavit realistická očekávání, sledovat individuální odpověď a stav kůže a ponechat jej jako doplněk ověřené péče.
Sportovci vs. CHOPN: dva různé závěry
U sportovců jsou výsledky marginální a nekonzistentní. Některé studie ukazují malé zlepšení průtoku a efektivity, ale tejp nepřináší dodatečný efekt nad rámec tréninku nádechových svalů, nemění srdeční frekvenci, dechovou frekvenci ani VO₂max a souhrnný efekt na FEV₁ je v podstatě nulový. Nejlépe jej lze chápat jako komfortní nebo proprioceptivní podnět, nikoli jako nástroj ke zlepšení výkonu.
U lidí s CHOPN jsou výsledky podmíněné a spíše krátkodobé. Zlepšení plicních objemů se objevuje hlavně při kombinaci s dechovými cvičeními. Některé signály naznačují zlepšení saturace, síly dechových svalů, tolerance chůze, dušnosti a nálady, zejména při exacerbacích nebo při opakované aplikaci. U stabilního onemocnění nebo jednorázového použití je efekt malý nebo žádný.
Střízlivý závěr
Napříč 18 studiemi a 684 účastníky souhrnná analýza nenašla statisticky významný efekt kineziologického tejpu na hlavní respirační parametry – plicní objemy, průtoky ani sílu dechových svalů – ani u zdravých dospělých, ani u osob s respiračními obtížemi.
Většina studií byla malá a měla vysoké riziko zkreslení, takže celková jistota důkazů je velmi nízká.
Jednotlivé studie, zejména u CHOPN, však opakovaně naznačují, že někteří lidé mohou z tejpování profitovat. Praktický závěr je proto opatrný:
- Tejpování je levné, rychlé a nízkorizikové, takže jej lze u vybraných osob vyzkoušet jako doplněk, zejména vedle dechových cvičení nebo rehabilitace.
- Je nutné poctivě řídit očekávání. Důkazy nepodporují tejp jako samostatnou léčbu ani jako zaručený způsob zlepšení výkonu.
- Je důležité sledovat individuální reakci, kontrolovat kůži a aplikaci ukončit, pokud nepřináší přínos nebo způsobuje podráždění.
- Tejpování má doplňovat, nikoli nahrazovat ověřenou péči.
Další zajímavé informace, data ze studií a praktické zkušenosti můžete získat na našich prezenčních kurzech tejpování RockTape nebo online kurzech Basic a Advanced.
Daniel Lawrence. Can a strip of tape help you breathe better?. https://rocktape.co.uk
du Plessis C, De Beer-Brandon R, Mothabeng DJ, Human A. The effect of kinesiology tape on respiratory function in adults: A systematic review and meta-analysis. Canadian Journal of Respiratory Therapy. 2026;62:53–63. doi:10.29390/001c.156353.